Můj přítel je skvělý chlap ve všech směrech, je laskavý, přemýšlivý, důvěryhodný, podporuje mě a dělá pro mě hodně. Mám k němu silné pouto, ale v poslední době si nemůžu pomoct a cítím se znuděná a jako bych už nebyla zamilovaná. Před 18 měsíci jsem opustila stabilní zaměstnání a začala cestovat. Můj přítel není moc cestovatel, takže zůstal pozadu, celou dobu mě jen podporoval. Přála bych si, aby šel se mnou, ale není schopen skončit a najít si práci znovu tak snadno, jako já. Vrátila jsem se domů asi před 1 měsícem, abych pracovala a vydělávala peníze, než za 4 měsíce znovu odjedu. Je to poprvé za 18 měsíců, co jsme spolu strávili více než měsíc v kuse.
_2.jpg)
Myslela jsem, že by to bylo skvělé a že se znovu spojíme, ale místo toho cítím ve vztahu ohromný pocit nudy. Mluvila jsem s ním o tom, jak se cítím. Myslela jsem, že to tak možná cítím, protože 12 měsíců před tím, než jsem odjela a zatímco jsme byli od sebe, nedělali jsme spolu nic zábavného ani necestovali. Oba jsme se více snažili dělat více společných aktivit. Opravdu mě baví se s ním poflakovat, ale na znovuzapálení jiskry a lásky to asi nestačí. Jede se mnou na 6 týdnů v dubnu do zahraničí a já jsem se rozhodla, že to do té doby tak nechám, abych zjistila, jestli se mé pocity změní.
Chtěla bych se do něho znovu zamilovat a cítit k němu obrovskou lásku. Jenže to se bohužel nestalo a já mám strach, že se budeme muset rozejít. Nedokážu být ve vztahu jenom proto, že mám někoho ráda, musí tam být i láska, která tam bohužel zatím není a jsme spolu už docela dlouho, proto si kladu otázku, jestli se to vůbec změní, nebo ne. Hrozně mě to trápí a nechci příteli ublížit, ale nezbývá mi nic jiného. Nemůžu ho pořád držet ve vztahu, kde si on myslí, že je všechno v pořádku a já se trápím. Dost mě to mrzí, nevím, co s tím mám dělat.